Video ukazuje konkrétní architekturu AI workspace postaveného na PARA struktuře (Projects, Areas, Resources, Archive), kde všechna data žijí jako textové soubory v počítači. Klíčové pilíře systému jsou: jeden sdílený CLAUDE.md jako jediný zdroj pravdy, Git pro verzování a učení z oprav, a kompatibilita s Claudem i Codexem zároveň. Claude sám systém ohodnotil na 82/100 a identifikoval hlavní riziko: overengineering, kdy budování systému nahrazuje samotnou práci.
Základ tvoří PARA struktura (Projects, Areas, Resources, Archive) — konkrétní složky v počítači, ne žádný SaaS nástroj. K tomu autor přidal složky Mozek, Inbox a Experimenty podle vlastních potřeb.
Jeden soubor CLAUDE.md definuje pravidla pro celý workspace a platí jak pro Claude, tak pro Codex — díky tomu není potřeba duplikovat instrukce na dvou místech.
Git verzuje celý workspace, což umožňuje učení z oprav: AI porovná svůj původní draft s tím, jak ho člověk upravil, a zapamatuje si vzorce změn do skillu pro příště.
Obsidián lze napojit jako vizuální vrstvu na složku Mozek — není to podmínka, ale volitelné rozšíření pro ty, kteří chtějí graficky vidět propojení informací.
Claude hodnotí systém na 82/100 oproti typickému AI workspace (skóre ~8): hlavní rozdíl je enforcement přes hooks, audit trail a sebezlepšování — místo spoléhání na disciplínu uživatele.
Hlavní varování: 9 000 souborů je signál, ne trofej. Riziko každého pokročilého workspace je, že budování systému nahradí reálnou práci — řešením je měřit, kolik práce systém skutečně uvolnil.
Historie chatu se neukládá. Po opuštění stránky bude smazána.
Vojtěch Bruk ve streamu ukazuje, jak vypadá jeho firemní AI workspace — ne jako produkt ani SaaS, ale jako sada textových souborů a složek přímo v počítači. Výchozím rámcem je PARA struktura Thiago Forteho: Projects (věci s jasným začátkem a koncem), Areas (průběžné oblasti jako SEO nebo marketing), Resources a Archive. Vojtěch ji rozšířil o Mozek (informace o firmě a kontextu), Inbox (nezpracované vstupy z mobilu i jiných zdrojů) a Experimenty (testování věcí, které nejsou ani projekt, ani oblast).
Jádrem celého systému je jeden soubor CLAUDE.md na nejvyšší úrovni workspace. Ten definuje pravidla, atomický přístup ke struktuře a princip jednoho zdroje pravdy. Vedle něj existuje soubor AGENTS.md, který slouží jako vstupní bod pro Codex — a jeho jedinou funkcí je odkázat Codex zpět na CLAUDE.md. Díky tomu neexistuje duplicita instrukcí a celý workspace funguje stejně v Claudovi i v Codexu.
Druhý klíčový pilíř je Git. Verzovací systém ukládá historii všech změn v workspace a umožňuje konkrétní mechanismus učení: AI vytvoří draft (například newsletteru nebo článku), člověk ho upraví, a jako poslední krok workflow Claude porovná obě verze a extrahuje vzorce změn do příslušného skillu. Příklad z přepisu: pokud člověk čtyřikrát nahradil em dash za krátkou pomlčku, Claude si to zapamatuje a příště em dash nepoužije. Toto učení probíhá iterativně a nevyžaduje manuální zásah — je zapečené přímo do definice skillu.
Třetí zajímavý prvek je Obsidián. Vojtěch ho napojil pouze na složku Mozek, kde vizualizuje propojení uložených informací. Zdůrazňuje, že Obsidián není podmínkou — je to volitelná vrstva pro ty, komu grafické zobrazení dává smysl. Workspace funguje bez něj stejně.
Na závěr Vojtěch nechal Claudea celý systém kriticky ohodnotit. Výsledek: 82 ze 100 oproti typickému AI workspace, který Claude odhaduje na 8 bodů. Rozdíl tkví v enforcement přes hooks (systém vynucuje pravidla sám, nespoléhá na disciplínu), audit trail, reálném napojení na živé systémy a sebezlepšování. Kritika přišla na adresu 9 000 souborů (varovný signál, ne úspěch), dvojité údržbové daně za dual runtime Cloud+Codex a rizika, že budování metavrstvy nahradí samotnou práci. Vojtěch to komentuje pragmaticky: workspace je infrastruktura, kterou destiluje a předává dál formou obsahu — výstup existuje, systém ho nepohltil.