Jan Tobolík vysvětluje, jak technicky funguje tzv. AI druhý mozek firmy: repozitář na GitHubu obsahuje procesy, skilly a šablony v Markdown formátu, přičemž data zůstávají v oddělených systémech. Claude Code nebo Codex slouží jako rozhraní, přes které agent čte kontext a autonomně vykonává úkoly. Video rozebírá praktické nasazení, provozní náklady, bezpečnostní rizika i to, proč je správné plánování klíčem k efektivní práci s agenty.
Základ systému tvoří GitHub repozitář s verzovanými Markdown soubory — procesy, skilly a šablony. Data (CRM, faktury, dokumenty) patří jinam a napojují se přes MCP nebo API.
Routovací tabulka (rozcestník) říká agentovi, do které části repozitáře má sáhnout při konkrétním úkolu — tím se šetří kontext a tokeny.
Claude Code nebo Codex fungují jako chat rozhraní nad repozitářem; pro méně technické uživatele lze spustit sandboxové řešení v Dockeru na VPS bez nutnosti lokální instalace.
Provozní náklady rostou s intenzitou využití — doporučení je nastavit limity na úrovni API klíčů nebo zůstat u subscribe tarifu a AI nepoužívat tam, kde stačí deterministická automatizace (např. OCR pro faktury).
Správné plánování (metaplán → plány → replanning jiným modelem) umožňuje agentovi pracovat autonomně 1–2 hodiny v kuse, což snižuje mentální zátěž a riziko vyhoření.
Od srpna 2025 platí AI Act — firmy musí proškolit zaměstnance o rizicích AI a současně sledovat NIS 2 v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Historie chatu se neukládá. Po opuštění stránky bude smazána.
Jan Tobolík začíná konkrétním příběhem: po srážce se srnkou zadal Claude Code jediný prompt a agent sám dohledal pojistnou smlouvu, připravil datovou zprávu na policii, odeslal ji přes napojenou datovou schránku a naplánoval opravu auta do kalendáře. Z celé situace pak automaticky vytvořil proces pro příští podobné případy. Tohle je podle Tobolíka jádro celého konceptu — ne hraní si s AI, ale reálné vykonávání práce.
Technicky systém stojí na GitHubu. Repozitář obsahuje výhradně znalosti firmy: Markdown soubory s procesy, skilly, šablonami a brand manuálem. Data — faktury, smlouvy, záznamy z meetingů — zůstávají v Notionu, OneDrivu, CRM nebo databázích a napojují se přes MCP nebo API. Každý dokument začíná YAML hlavičkou, která agentovi říká, co soubor obsahuje, aniž by musel číst celý text. Routovací tabulka pak funguje jako rozcestník: když agent řeší sales proces, načte relevantní sekci a ignoruje zbytek. Výsledkem je minimální spotřeba kontextového okna.
Verzování přes Git má praktický důsledek: firma je živý organismus a procesy se mění. Kdykoli se aktualizuje skill nebo workflow, stará verze zůstává v historii. Zaměstnanci pracují ve vlastních větvích, změny jdou do hlavní větve pouze přes pull request schválený administrátorem — tím je zajištěna hygienačistota repozitáře. Administrátor zodpovídá za technickou správnost, vlastník procesu za jeho obsah.
Provozní náklady jsou téma, které Tobolík nezamete pod koberec. Subscribe tarify (20–100 USD měsíčně) chrání před nekontrolovanými výdaji lépe než přímý přístup přes API, kde lze snadno propálit stovky dolarů za jediný intenzivní projekt. Doporučení: tam kde stačí deterministická automatizace — například OCR pro vytěžování faktur — AI vůbec nepoužívat. Levnější, rychlejší, data neopouštějí firmu.
K bezpečnosti: od srpna 2025 platí AI Act a firmy musí prokázat, že zaměstnanci jsou proškoleni o rizicích AI. Souběžně dopadá NIS 2 na dodavatele kritické infrastruktury. Tobolík doporučuje nechat AI otestovat vlastní systémy na zranitelnosti dřív, než to udělá někdo jiný. Bezplatné verze chatů posílají data na americké servery — v korporátním prostředí patří do hry výhradně Enterprise plány s evropskými servery nebo lokální open source modely.
Na závěr klíčová pracovní metodika: místo průběžného sezení u chatu tvořit metaplány. Metaplán je instrukce agentovi, aby nejprve naplánoval plán — z více úhlů pohledu, s kritikou jiným modelem, s bezpečnostní vrstvou. Výsledek je natolik přesný, že agent může 1–2 hodiny pracovat autonomně. Tím vznikají časové sloty pro jinou práci, snižuje se mentální zátěž a omezuje riziko vyhoření z neustálého přepínání kontextu. Plánování, jak Tobolík říká, není programování — je to seniorská aktivita dostupná každému.